Nedělní zamyšlení - Slavnost Ježíše Krista Krále A

Dnešní evangelní text bývá řazen mezi podobenství, i když jste si jistě všimli, že je trochu jiného střihu než například vyprávění o třech služebnících a jejich hřivnách, které se četlo o minulou neděli.

Dnes Ježíš navazuje na líčení konce věků pocházející ze starozákonní knihy Daniel, ale důležitější je, že scéna posledního soudu nás obloukem vrací do současnosti.

On totiž Ježíš ve své podstatě nevypráví ani tak o tom, jak to jednou bude vypadat, až podruhé přijde, ale připomíná nám, co je třeba dělat tady a teď vzhledem k cíli našeho života; jaké jednání v přítomnosti dává z perspektivy, které jdeme vstříc, smysl.

Přičemž to poselství je zřejmé: kdykoli bez povšimnutí míjíme potřebné, míjíme s nimi, nebo dokonce v nich i Ježíše samotného a ocitáme se jakoby mimo jeho království. Kdykoli naopak jednáme v jejich prospěch, může se jeho království stávat skutečností už nyní mezi námi.

Když to tedy domyslíme, starost o druhé patří k životu Ježíšova učedníka právě tak jako k Mikuláši nadílka – v tomhle nám Ježíš nedává na vybranou.

Nicméně, k tomu je potřeba doplnit jednu věc: než náš vyšle do světa, on je ten, který jako první pečuje o nás a ujímá se nás v naší slabosti. A dovolíme-li mu to, proměňuje naše srdce a naše životy a otevírá nám oči, abychom ho nepřehlédli, až půjde kolem v našich bližních.