Benedikt XVI.

(vl. jm. Joseph Ratzinger)

Životopis

Dětství a mládí

  • narozen 16. dubna 1927 na Bílou sobotu v Bavorsku (Německo)
  • nejmladší ze tří dětí, otec policista, bratr Georg se stal knězem, sestra Maria pečovala o domácnost
  • ve 14 letech vstoupil do Hitlerjugend (pro chlapce jeho věku povinné)
  • v 16 letech kdy navštěvoval seminář byl povolán do protileteckých jednotek
  • podstoupil také výcvik u pozemních jednotek, pro nemoc přerušen
  • v listopadu 1945 vstoupil znovu do semináře
  • spolu s bratrem vysvěcen 29. června 1951 v Mnichově na kněze
  • v roce 1953 složil disertaci Lidstvo a dům Boží v Augustinově učení o Církvi

Akademická kariéra

  • 1959 profesor v Bonnu (inaugurační přednáška na téma Bůh víry a Bůh filosofie)
  • účasten druhého vatikánského koncilu jako peritus (teologický poradce) kardinála Josepha Fringse
  • v tomto období označován jako reformátor, spolupracoval s radikálními modernistickými teology
  • 1966 profesor dogmatické teologie v Tübingenu, napsal ústřední dílo Úvod do křesťanství
  • navzdory svému reformnímu naklonění se dostával do kontrastu s liberálními myšlenkami v tehdejších teologických kruzích
  • 1969 vrátil se do Bavorska, na universitu v Řezně
  • 1972 spolu s dalšími zakládá, dodnes vycházející, časopis Communio (čelní časopis moderní katolické teologie)
  • 1993 jmenován kardinál-biskupem Velletri-Segni
  • 1998 viceděkanem Kolegia, roku 2002 děkanem

Duchovní kariéra

  • 24. března 1977 arcibiskupem Mnichova a Freisingu
  • 25. listopadu 1981 prefektem Kongregace pro nauku víry (historicky navazuje na inkvizici)
  • úkoly jeho úřadu: obrana a opakování katolické doktríny, témata porodnosti, homosexuality, mezináboženského dialogu
  • mimo jiné řešil i případy sexuálních skandálů kněží v USA

Pontifikát

Papežský znak Benedikta XVI.

  • 19. dubna 2005 zvolen papežem jako nástupce Jana Pavla II.
  • jméno Benedikt zvolil jako symbolické navázání na pontifikát papeže Benedikta XV., jenž v době 1. světové války ochraňoval a bojoval za mír
  • 9. května zahájil beatifikační proces Jana Pavla II.
  • v rámci Apoštolských cest navštívil už Německo, Polsko, Španělsko, Turecko, Brazílii, USA, Austrálii (Světové dny mládeže v Sydney), Francii, Afriku (Kamerun a Angolu), Izrael
  • jako první papež navštívil třetí nejposvátnější místo islámu, mešitu Al-Aksá
  • na konec září je plánována jeho návštěva České republiky
  • jeho první knihou (a zatím jedinou) po zvolení papežem je Ježíš Nazaretský

Myšlenky, názory

  • v době konání druhého koncilu na něj bylo pohlíženo jako na reformátora
  • spolupracoval s radikálními modernistickými teology (Hans Küng či Edward Schillebeeckx)
  • obdivoval Karla Rahnera, známého akademického teologa, jednoho ze zakladatelů Nouvelle Théologie a zastánce církevní reformy
  • navzdory reformnímu naklonění, stále více v kontrastu s liberálními myšlenkami rozšiřovanými v tehdejších teologických kruzích
  • dle některých se začíná obracet ke konzervatismu
  • pokračoval v hájení koncilního učení proti kritikám, zejména dokumentu Nostra Astate (respekt k jiným náboženstvím, ekumenismus, náboženská svoboda)
  • později v dokumentu Dominus Iesus objasňuje svůj postoj (vztah k jiným náboženstvím, jediný zdroj spásy je Kristus, nicméně je možné dobrat se spásy mimo křesťanství)
  • je kritikem relativismu
  • jeho slova na Světových dnech mládeže 2008:
    „Relativismus tím, že prakticky bez rozdílu všemu přikládá hodnotu, činí „zkušenost“ důležitější nad všechno ostatní. Avšak zkušenosti, odtržené od jakékoli úvahy o tom, co je dobré či pravdivé, mohou vést nikoli k ryzí svobodě, nýbrž k morálnímu a intelektuálnímu chaosu, k poklesu morální úrovně, ke ztrátě sebeúcty, ba dokonce k zoufalství.“
  • v roce 2007 vydal motu proprio Summorum Pontificum povolující slavení tzv. Tridentské mše bez nutnosti dovolení se místního biskupa, stejně tak jako možnost využít starší rituál při udílení svátostí

Vztahy ke křesťanským církvím

  • o Východních církvích:
    „Jelikož tyto církve, i když odloučené, mají pravé svátosti a především vlivem apoštolské posloupnosti, mají kněžství a eucharistii, které je s námi dosud těsně pojí, zasluhují titul místní či partikulární církve, a jsou nazývány sesterskými církvemi katolických partikulárních Církví… Poněvadž však společenství s katolickou církví, jejíž viditelnou Hlavou je římský biskup a Petrův nástupce, není nějakým vnějším doplňkem partikulární církve, ale jeden z jejích vnitřních konstitutivních principů, vyznačuje se status těchto partikulárních církví…přesto určitým nedostatkem.“
  • o reformovaných církvích:
    „…tato společenství nemají apoštolskou posloupnost ve svátosti svěcení, a proto postrádají bytostně konstitutivní prvek bytí Církve. Zmíněná církevní společenství, která zvláště v důsledku absence služebného kněžství nezachovala pravou a celistvou podstatu eucharistického Tajemství, nemohou podle katolické nauky být nazvány „církvemi“ ve vlastním smyslu slova.“
  • usiluje o zabránění štěpení uvnitř církve, to se mu podařilo například vydáním Summorum Pontificum, díky kterému se navrátila část tradicionalistů
  • zdůrazňuje výsadní postavení papeže jako Petrova nástupce (nesouhlas anglikánské církve a zhoršení vztahů, zvlášť po jejím odsouhlasení svěcení žen)

Vztahy k ostatním církvím

  • v květnu 2006 navštívil koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau u Osvětimy
  • po vydání Summorum Pontificum někteří židovští představitelé prostestovali kvůli sporným pasážím v Tridentské mši, později nechal papež změnit
  • kontroverzi vyvolaly jeho snahy o blahořečení Pia XII., některými obviňován z nedostatečnému odporu vůči nacistům (člen židovské obce Gary Knapp označil tato obvinění jako zcela falešná)
  • pobouření vyvolalo zrušení exkomunikace čtyř biskupů Bratrstva sv. Pia X., včetně Richarda Williamsona, který pronesl:
    „Věřím, že žádné plynové komory neexistovaly ... Myslím, že v nacistických koncentračních táborech zahynulo 200 až 300 tisíc Židů ... ale žádný z nich v plynových komorách.“
  • v následném prohlášení se za své výroky omluvil
  • v přednášce Víra, rozum a univerzita, kterou měl papež v Řezně vyvolala pobouření jeho slova o islámu, která však byl vytržena z kontexu (šlo o citát a ne jeho vlastní slova), představitelé islámu označili výrok za nepochopení islámu, naopak představitelé Německa, Švýcarska či Itálie poukazovali na nepochopení slov papeže

Vybrané citáty

  • „Křesťanství je něco víc a něco jiného než moralizování. Na počátku totiž nestojí naše jednání, naše morální schopnost. Křesťanství je především dar: Bůh se nám dává. A zůstává neustále tím, který dává. Stále nám nabízí své dary. Ustavičně nás předchází.“
    z knihy Benedikt XVI. - výběr z myšlenek
  • „Můžeme dosáhnout opravdového štěstí, nebudeme-li brát na zřetel Boha? Zkušenost ukazuje, že uspokojování materiálních tužeb a žádostí člověka šťastným neučiní. Jedinou radostí, která naplní lidské srdce, je skutečně pouze ta, která pochází od Boha. Potřebujeme totiž radost nekonečnou. Pak ani každodenní starosti, ani životní těžkosti nedokáží odebrat radost, která se rodí z přátelství s Bohem.“
    z knihy Benedikt XVI. - výběr z myšlenek
  • „Ve Spojených státech se vede spor mezi takzvaným kreacionismem a evolucionismem. Obojí se klade jako vzájemně neslučitelné alternativy: kdo věří ve Stvořitele, neměl by myslet na evoluci, a kdo naopak hájí evoluci, měl by vylučovat Boha. Tento protiklad je nesmyslný, protože z jedné strany existují mnohé vědecké důkazy ve prospěch evoluce, jež se jeví jako fakt, který obohacuje naše poznání. Na druhé straně však evoluce neodpovídá na všechny otázky, především na velkou filozofickou otázku: Odkud to všechno pochází? Jak to všechno směřovalo a nakonec dospělo až k člověku?„
    z knihy Benedikt XVI. - výběr z myšlenek
  • Farnost zůstane základní buňkou života křesťanské obce. Těžko se ale bude moci udržet nynější systém far. Jako téměř vždy v dějinách budou vedle toho existovat ještě seskupení sdružená určitým charismatem.
    Tato sdružení půjdou specifickou duchovní cestou. Mezi farností a „hnutím“ je ale nutná plodná výměna. Hnutí potřebuje spojení s farností, aby se nestalo sektou, farnost potřebuje „hnutí“, aby neustrnula.

    z knihy Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí
  • Jedním nových problémů by mohlo být to, že i ze strany teologů bude stále naléhavěji kladena otázka, jak by se mělo odůvodnit, že se Bůh vtělil jen do osoby Ježíše Krista, a ne například do božských postav v asijských náboženstvích. Jak je možné, aby jedna jediná osoba v dějinném procesu mohla být absolutní pravdou?

    „Nejdříve je třeba říci, že v dějinách náboženství skutečně neexistují paralely ke křesťanské víře v božství Ježíše z Nazareta. Postava, která se mu nejspíše přibližuje, hinduistický bůh Krišna, uctívaný jako "avatár" (pozemská manifestace) boha Višnu, prochází v nejrůznějších variantách indickými náboženskými dějinami; je však koncipován naprosto jinak než křesťanská víra v definitivní spojení jednoho Boha s jedním určitým historickým člověkem, skrze nějž táhne k sobě celé lidstvo. Křesťanská víra je uložena do židovské víry v jednoho Boha Stvořitele, který vytváří s člověkem dějiny, sám sebe na dějiny váže a neodvolatelným způsobem v dějinách pro všechny lidi jedná. Není to tedy volba mezi Kristem a Krišnou nebo nějakou jinou osobou. Existuje jen volba mezi jedním Bohem, který sám sebe nezaměnitelným způsobem ukazuje jako jednoho Boha všech lidí a váže se na člověka i svou tělesností, a mezi jiným náboženským chápáním, ve kterém se božstvo manifestuje v různých podobách a obrazech, žádný z nich však není definitivní: jejich prostřednictvím se člověk vztahuje na něco nikdy nepojmenovatelného. Je to pokaždé jiné chápání pravdy, boha, světa, člověka. V náboženských představách světových náboženství může křesťan rozpoznat vesměs tápavé pokusy blížící se křesťanství. Může za nimi nacházet tajemné Boží působení, které se skrze ostatní náboženství dotýká lidí a přivádí je na cestu. Je to však stejný Bůh, Bůh Ježíše Krista.“
    z knihy Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí

Zdroje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Benedikt_XVI.
http://www.vira.cz/tema/Ratzinger-joseph-Papez-Benedikt-XVI/