Pohled z Loreta

 Začátkem září mi bylo ctí zastupovat Českou republiku na mezinárodním setkání mládeže AGORÁ v italském Loretu. Se mnou tam byla ještě Eva Renzová za Sekci pro mládež ČBK. Když jsme přistávali na letišti v Anconě, neměli jsme ani tušení, jak skvělý týden nás čeká.

V Centru Jana Pavla II., kde se setkání konalo, jsme poznali kolem sedmdesáti lidí z různých zemí Evropy a Středního východu. A jaký mohl být lepší začátek než společná mše svatá v kapli loretánské baziliky. Když jsme společně zpívali píseň Jesus Christ, you are my life, uvědomil jsem si, jak je krásné, že Pán k sobě zve všechny národy Země.

Standardní den tohoto setkání začínal v osm ráno snídaní. Někteří účastníci však občas dali před sladkými italskými suchary přednost půlhodince spánku navíc. Po ranní modlitbě většinou následovala více či méně zajímavá přednáška. Mottem celého tohoto setkání bylo „Blessed are the peacemakers: God will welcome them as His children“, česky „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími dětmi“. K tématice míru také směřovaly všechny přednášky. Mě nejvíce zaujala sobotní promluva na téma „Marie, královna míru“, kterou měl loretánský arcibiskup Giovanni Tonucci. Přednášky byly v italštině a díky přítomnosti překladatelů bylo možno je slyšet také v angličtině, francouzštině a arabštině.

Kolem poledne byla každý den mše svatá v místní kapli. O hudební doprovod se většinou postaral multiinstrumentalista Don Pepe. Často zazněly kromě italských také písně s anglickým textem. Několikrát nás překvapila děvčata z Chorvatska zpěvem ve svém rodném jazyce. Mezi těmito písněmi jsme poznali například naši Bárku, Tobě patří chvála nebo Nám, Pane, dal jsi slovo své.

V jednu hodinu nás čekal oběd. První ze tří chodů byly vždy spolehlivě těstoviny. Proti tomuto zvyku se ke konci setkání už začínala bouřit delegace Turecka i některých jiných států. Odpolední volno do čtyř jsme někdy strávili na nedaleké pláži, jindy vycházkou do města.

Ve čtyři hodiny začínal odpolední program. Nejzajímavější byla úterní diskuze ve skupinkách. Téma bylo World's peace starts from your house, tedy Světový mír začíná u tebe doma. Diskuze se ale spíš točila kolem problémů, které se v našich zemích vyskytují. Na závěr jsme si vyměnili okopírované listy se svědectvími, které si měl každý připravit doma.

Po večeři následovala modlitba. Ta se konala v kapli centra nebo byla spojena s krátkou poutí do baziliky. Spát jsme chodili pozdě. Po několika dnech už jsme byli takovými přáteli, že nebyl problém povídat si do ranních hodin. O tom svědčí naše předposlední noc v Loretu, kdy jsme si s několika přáteli řekli „good night“ kolem páté hodiny.

Inu zážitků z Loreta máme mnoho. Který byl nejsilnější, nedokážu odhadnout. Možná setkání se Svatým otcem a následná mše nad hrobem svatého Petra. Nebo noční průvod na slavnosti v Loretu s Pannou Marií, lidmi z města, vlajkami a hudbou. Skvělý byl i fotbalový zápas za mír proti kněžím a mladým z Maceraty a celý výlet do tohoto města. Na to všechno nám zůstanou krásné vzpomínky.

Druhou část našeho pobytu v Itálii od 8. do 11. září jsme měli strávit jako hosté v různých zdejších diecézích. My Češi jsme byli vysláni do města jménem Reggio Emilio. Bydleli jsme v místním domově pro postižené. I tady jsme poznali mnoho skvělých lidí. Navzdory smutným okolnostem zde panovala pohodová domácí atmosféra. Aby ne, když tu měli Pána Ježíše přímo v obýváku. Během dvou dnů jsme měli díky našim přátelským průvodcům příležitost navštívit mnoho zdejších charitních i misijních center a zařízení. Všude jsme nacházeli lidi s velice obětavým a zároveň profesionálním přístupem k této práci.

Z Reggia jsme museli vyrazit ve čtvrtek, a to už v 0.30 v noci. Cestování vlakem noční Itálií mělo své kouzlo. Z římského letiště Fiumicino jsme vzlétli asi v 11.35. Pán Bůh vyslyšel naše modlitby a v Praze jsme šťastně přistáli kolem půl druhé odpolední.

Za všechno, co jsme mohli vidět, zažít i vykonat, děkuji Pánu i všem, kdo se o zdar celé akce AGORÁ DEI GIOVANI DEL MEDITERRANEO nějak zasloužili.